Historie 2.část
Něco o Račíně část 2.
A právě jedním z takových míst mohl být dnešní Račín. Místo vyhlášené drsnými životními podmínkami. Lokalita, kterou by si jistě pro své rejdy vybral Robin Hood se svou družinou, jakýsi tajemný hvozd Sherwood. Daleko od tehdy známých a používaných cest a stezek, mimo toků větších potoků a říček, místo, odkud je také vidět daleko do krajiny.
Jde však jen o odhad, jisté je to, že nejstarší a nejznámější pověst, a zároveň asi i nejstarší hmotná památka v katastru Račína je z tohoto období. Nůžky, žehlička a klubko nití vytesané do skalního vrcholu Peperek nad Velkou Losenicí. Dle tradice je tam vysekal ukrývající se krejčík za třicetileté války. Památka je to natolik známá a proslavená, že se dostala dokonce i do znaku sdružení obcí ležících pod touto dominantou, ale málo platné: Peperek patří skutečně Račínu.
První písemná zmínka o Račínu se všeobecně uvádí k roku 1654, to je fakt.
Tehdy byly v Čechách vydány již zmíněné Berní ruly = soupisy sloužící pro výběr daní. Naši obec najdeme pod tehdejším Čáslavským krajem, panství Polná (do roku 1850).
První známá jména osadníků s poznámkou: „ Tito jsou chudobní lidé, půda hrubě špatná a neúrodná“.
chalupníci - Šimon Dostalej, Štěpán Doležal, Tomáš Mergle, Valentin Dohnálek, Havel Sekvec
zahradník – Jiřík Sobotka
zahradník pohořalý (1653) – Řehoř Kuredl
„zahrady pustý“ s poznámkou „dokonce pustý, role ladem leží“ – Linhartovská, Newpauerovská, Patkovská, Musilovská, Červinkova
Odkud název obce? Možná i v názvu je skrytá symbolika vzniku obce – rak jako tvor dovedně se ukrývající. Zřejmě vznikl podle velikého počtu raků, kteří se v nedalekém Mlýnském (Losenickém) potoce lovili (viznPamětní kniha, založena roku 1931).
Pamětní kniha z roku 1931 byla založena tehdejším řídícím učitelem Vojtěchem Pavlíčkem. Obsahuje 400 očíslovaných stránek, titulní list nese razítko s nápisem Obecní úřad v Račíně u Přibyslavě a podpisy: Dvořák František, starosta a Sýkora Tomáš, náměstek starosty.
Zapisovaly do ní různí kronikáři až do sloučení s obcí Polnička v roce 1964, ale nejznámější a zároveň nejemotivnější jsou zápisy právě prvního kronikáře pana V. Pavlíčka. Je pravdou, že právě ony emoce k životu prostě neodmyslitelně patří. Je proto třeba mít na zřeteli subjektivnost jeho postřehů. A i na tak malé osadě, jakou byl a je Račín, je více směrů, názorů, takže ne všem se zapsané muselo nutně líbit. Snad i z tohoto důvodu je v kronice poznámka:
O prázdninách roku 1934 byla vyložena kronika tato na Obecním úřadě k veřejnému nahlédnutí. Ve schůzi obecního zastupitelstva bylo též jednáno o faktech v zápise uvedených a bylo shledáno, že některá tvrzení, v kronice uvedená jsou nesprávná. O tom je zápis protokolu schůzí obecního zastupitelstva ze dne 18. července 1934.
Členové letopisecké komise: Jan Zach, Tomáš Sýkora, František Dvořák.
Zmíněný protokol se již dohledat nepodařilo, nevíme tedy k čemu tehdy byly výhrady. Členové komise v kronice rozhodně chváleni nebyli, takže snad proto. Ke cti tehdejším „mocným“ budiž připsáno, že se nic ani nepřelepovalo, ani nepřepisovalo.
Další známá historie je až z období po událostech revolučního roku 1948..............pokračování v dalším vydání
(zdroj - Písání vybrané ze vzpomínek, kronik a knih pamětních na obec Račín, vydané Obecním úřadem v Račíně, 25. června 2005, neoficiální pamětní kniha u Kubíčků)
